Abraham Hicks – Jak by Abraham mluvil s dětmi?

Líbí se vám překlady a moje tvorba? Můžete mě ZDE podpořit. Jakýkoliv příspěvek oceňuji. Děkuji

Přepis:

Mohli byste něco říct o dětech a jak my dospělí buď jako rodiče nebo učitelé můžeme… Jaká je naše role ve výchově dětí od jejich narození po dobu, kdy už budou samostatní. Kdybychom byli na vašem místě, měli bychom jediný záměr týkající se našich nebo jakýchkoliv dětí. A tím by bylo jim dát vědomé chápání toho, jak mocné, důležité, hodnotné a dokonalé jsou. Každé naše slovo, které bychom vyřkli, by bylo nabídnuto s touhou, aby tento jedinec věděl, že je mocný. Nabízeli bychom povznášející slova. Pokud někdo říká: “To nedokážu”. My bychom řekli: “Pokud vážně chceš, dokážeš cokoliv.”

A když řekne: “Nechci to dělat.” My na to: “Můžeš si vybrat”. A pokud řekne: “Nelíbí se mi, co tento člověk dělá”. My na to: “My nemůžeme ovlivňovat činy druhých.” A když řekne: “Ale jejich činy nejsou pro mě dobré a ubližují mi”. My na to: “Kromě tvých pocitů ti nemůže nic ublížit”. A pokud řekne: “Necítím se dobře”. My na to: “Cítil ses někdy dobře?” A když řekne: “Ano, někdy ano.” My na to: “A kdy ses cítil dobře naposled?” A když řekne: “V pátek.” My na to: “A cos v pátek dělal?” S kým jsi byl? Proč ses cítil dobře?”

???????????????????????

Každé naše slovo by ho vedlo směrem po proudu. Tak, aby to bylo bez odporu. Pokud bychom jako rodiče viděli své dítě ve chvíli, kdy není šťastné, odvrátili bychom od toho pozornost. Nemysleli bychom na to a nesnažili se to činem spravit. Protože bychom chápali, že sledováním této chvíle nesouladu se přidáváme k dítěti v nesouladu, snižujeme si svou vibraci a odpojujeme se od zdroje. Věděli bychom, že v té chvíli tomu dítěti nemáme co nabídnout. Mohli bychom se akorát utápět v neštěstí. Když své dítě uvidíme nešťastné, nevěnovali bychom tomu pozornost. Pozornost bychom od toho stáhli a záměrně si vybavili, kdy to dítě bylo šťastné.

A na tu šťastnou myšlenku bychom se zaměřili tak jasně, že bychom se napojili na energii zdroje. A jak se budeme napojovat na zdroj s tou myšlenkou na naše dítě, to dítě se přidá k naší vibraci. Nastavili bychom tón pro povznesení a chápali, že vše bude k tomu tónu přitahováno, pokud ho trvale udržíme. Pokud by nám dítě řeklo: “Nejsem chytrý, protože tohle nevím.” My bychom řekli: “Nikdo z nás neví všechno. Na životě je zábavné poznávat.”

Čtěte také:  Abraham Hicks - Zdolávání rekordů ve sportu & Hodnota bytí

1928425

A když řekne: “Ale nevím dost”. My na to: “Nikdy to není hotové. A nyní víš akorát dost. Jdeš správnou cestou. Jak tě sleduji, kráčíš dokonale po své cestě.” A když řekne: “Někdo řekl, že nejsem dost chytrý. Nejsem dost dobrý, dost vysoký…” My bychom řekli: “Nepožaduj jejich pochopení. Tvé chápání je důležité. Pokud bychom byli na místě rodičů, každý den bychom si psali seznam pozitivních aspektů svého dítěte. A praktikovali bychom je tak jasně a přesně, a pravidelně bychom nalézali další, že naše dítě by nikdy nepochybovalo o tom, jak moc oceňujeme to, kým je.

A když bude zlobit nebo dělat něco, co víme, že on ví, že by dělat neměl, odvrátili bychom od té chvíle pozornost a mysleli bychom na to, kým skutečně je. A věděli bychom, že má z kontrastu prospěch. A že vše je stejně v pořádku. A když vám soused nebo sestra řekne: “Ty své dítě rozmazluješ. Je třeba víc kázně.” Vy byste řekli: “Souhlasím. Směr je podle mě zásadní. A směr, který svému dítěti dávám, je posilující, povznášející, podporující a emoční. Já totiž o svém dítěti něco vím.

1656072

Vím, že jeho budoucnost je zajištěná. Že blahobyt je jeho. Vím, že zažívá úspěch. Vím, že život pro něj bude dobrý. A nevidím důvod si kvůli něčemu dělat starosti. Já tohle vědění už mám. Praktikujte to často a budete to vědět. A žádná situace nebo komentáře od druhých vám nevyvrátí vědění, že vše je v pořádku. A pouze tehdy, jak to budete vědět, se vám podaří to vedění vnést do vědomí svého dítěte. Dobrou zprávou je, že vaše děti to už ví. Ony se to snaží říct vám.

Děti říkají: “Já můžu. Já můžu. Já to zvládnu. Já vím, jak to udělat. Já to zvládnu.” A pokud byste jim umožnili vám ukázat, že to zvládnou… během prvních šesti měsíců jejich života by vás přesvědčily, že to zvládnou. A od té doby bude váš vztah s nimi jen plný radosti. Ale pokud se je prvních 18 let jejich života snažíte přesvědčit, že vy vše víte nejlépe, pak se divíte, že jak vyjdou školu, tak nejsou připraveni říct: “Světě, jdu ti vstříc,” když za ně stále rozhodujete. Překlad:

Překlad: David Dajw Formánek

 

Líbil se vám článek a video? Přispěním libovolné částky níže podpoříte tvorbu překladů i chod stránek. Oceňuji vaše dary.

Přispějte

Vyberte způsob daru
Kontaktní údaje

Please enter offline donation instructions in this form's settings.

Dar celkem: 100.00Kč

Čtěte také

Přichází první myšlenka nebo pocit?

Abraham v tomto videu popisuje vztah mezi našimi myšlenkami a myšlenkami našeho Zdroje.

1 komentář

  1. Skvele, ne ze bych nevedela ze moje dite je uzasne, dokonale, bajecne a uspesne….nicmene bych ji mela nechat se vice rozhodovat po svym!!;-)… Ocenuji Dajwe

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *