Je možné, že žádám málo?

Líbí se vám překlady a moje tvorba? Můžete mě ZDE podpořit. Jakýkoliv příspěvek oceňuji. Děkuji

AH: Osvěžili jste se? Dobře. Co teď? Teď jste se všichni dostali do varu, ano! Ano.

Host: Má otázka mi přišla zrovna když jste dnes ráno přišli na pódium a zní… Zajímá mě – je tu možnost, že pokud nežádám dostatečně, tak se nemohu dostat k těm dalším krokům…bez toho žádání?

AH: No, věc se má tak – vy nemůžete přestat žádat. Život vám stále pomáhá žádat, ale když vy se stále zaměřujete na to, o co žádáte, tak se často udržujete, aniž jste to měli v úmyslu, v pocitu, že vám něco chybí, nebo že něco, co jste chtěli, ještě nepřišlo.

Takže – požádejte rychle a potom to očekávejte. Esther říkává lidem, že zjistila, že je jako ukazatel. Ona prostě jakoby ukazuje na to, co chce, a Vesmír potom jen tak nějak vymyslí, jak to zařídit. A když ona se příliš nezabývá tím, JAK se to stane, tak nevytváří scénář svých pochyb a obav a dokonce ani minulých zkušeností.

Host: Zajímá mě, jestli by to urychlilo … ne urychlilo, to není správně, já… /zalyká se/ … vše, co jste právě řekli, to znovu rozeznívá v rámci tohoto prostoru … je možné, že se nevyjadřuji dost jasně …

AH: Cítíte, jak dychtivý je váš pocit? Něco, co chcete, se neděje dost rychle. A tak, protože je ve vás takováto vibrace, bez ohledu na to, co děláte, nebo jaká slova říkáte, ten pocit je ukazatelem vibrace, která věci zpomaluje. Takže – rozptýlení je dobrá cesta, odvést pozornost jinam je dobrá cesta, myslet na něco jiného, myslet na věci, které vás uspokojují, je dobrá cesta.

Kdybyste prostě jen dokázala přijmout: „Požádala jsem a je to na cestě, teď jen čekám na inspiraci.“ Ale musíte se dostat na místo, kde můžete tu inspiraci přijmout. Teď vám položíme několik jednoduchých otázek, takže odpovědět na ně bude pro vás snadné: Myslíte si, že spíš obdržíte inspiraci, když znovu žádáte, nebo když meditujete?

Host: Cítím to tak, že když medituji.

AH: Myslíte, že se spíš dostanete do přijímacího režimu, v němž získáte podnět k tomu něco udělat, a tím by se to pohnulo dál – přeměňování myšlenek na věci zahrnuje i nějaký inspirovaný čin – takže myslíte si, že byste spíš přijímala takovéto podněty k té inspirované promluvě nebo činu, když se smějete a drbete se a dobře se bavíte, nebo když si děláte starosti a dumáte o něčem?

Čtěte také:  Abraham Hicks - Jak se oceány uzdravují?

Host: Když se směju a dobře se ba…/smích/ … jako právě teď…

AH: Esther jednou letěla do jednoho města…

Host: /smích/ U tohohle křesla by měl být bezpečnostní pás… /smích/… panebože!

AH: Tak tohle je ten stav bytí, ve kterém to pouštíte dovnitř. V tomhle stavu bytí to může jít dovnitř… Takže Esther byla na jednom letišti – posledních pár týdnů je někde pryč skoro každý víkend – stála u zavazadlového pásu a … vystoupila z letadla v Atlantě, Atlanta byla cílem její cesty.

A skoro všichni v jejím letadle v Atlantě jen přesedali, takže ona věděla, že v tom letadle pravděpodobně nebude moc zavazadel, která budou na zavazadlovém pásu. A tak pás se rozjel a … její taška nepřijela a její taška nepřijela a její taška nepřijela a její taška nepřijela. A ona tam stála a sledovala to a pak si uvědomila: cítím se ustaraně. A ustaraně není spokojeně.

A ona si ani nemyslela: „Moje obavy možná brání tomu, aby moje taška přijela.“ Takhle nepřemýšlela. Pomyslela si: „Moje obavy kvůli něčemu, co nemám pod kontrolou, brání SPOUSTĚ věcí, aby ke mně přišly. Jsem v režimu obav, ne v režimu spokojenosti.“ A plným právem! Ta věc běžela dokola a dokola a dokola a její taška tam pořád nebyla! A ona si začala říkat: „Tebe už jsem viděla, tebe už jsem viděla, tebe už jsem viděla…“

A tak začala v duchu hrát hru, kterou si pamatuje – je hloupoučká – když byla malá holčička a chodila na narozeninové oslavy: „A ten pejsek nekousne tebe, a ten pejsek nekousne tebe…“ Hráli jste někdy tuhle hru? Máte kapesník … „Ten pejsek nekousne tebe, a nekousne tebe…“

Děti sedí na židlích v kruhu a vy chodíte kolem dokola: „ale kousne TEBE“ – a upustíte ten kapesník u jeho nohou a utíkáte pryč a on vás musí chytit. Takže Esther říkala těm kufrům: „Ten pejsek nekousne tebe a ten pejsek nekousne tebe…“

Bylo to jen takové legrační rozptýlení a ona se rozhlédla a uvědomila si, že přímo za ní stojí nějaký muž /smích/ s opravdu zajímavým úsměvem na tváři /smích/ … a pozoroval tu bláznivou holku… Ale ona už nebyla ustaraná… už nebyla ustaraná.

Jinými slovy si místo toho začala hrát. My vám nedáváme přesný návod, co máte dělat, jen říkáme: Buďte pozorní – když jste ustaraní, nejste spokojení, a pokud nejste spokojení, nejste v režimu přijímání. A když nejste v přijímacím režimu, tak v tu chvíli neumožňujete věcem, aby pokračovaly kupředu. Pomohlo to?

Čtěte také:  Jak zastavit proces stárnutí

Host: Ano.

AH: Ještě něco?

Host: Ne, v tomto okamžiku ne. Děkuji.

AH: Skvělé. /potlesk/

 

Překlad: Verah27  2018

Pokud jste v článku nebo videu našli inspiraci nebo jiný přínos pro svůj život, přispějte prosím finačním darem dle svých možností. Bez Vašich darů by nový obsah na tomto webu nemohl dále vznikat.

Děkujeme!

 

 

Líbil se vám článek a video? Přispěním libovolné částky níže podpoříte tvorbu překladů i chod stránek. Oceňuji vaše dary.

Přispějte

Vyberte způsob daru
Kontaktní údaje

Please enter offline donation instructions in this form's settings.

Dar celkem: 100.00Kč

Čtěte také

Svatební příběh

Host: Ahoj Abrahame, mám příběh, který chci sdílet a mám i otázku, kterou chci položit. Cathy, …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *